Ladislav Hojer se na vyříznutých genitáliích oběti nejprve ukájel a pak je snědl
Ladislav Hojer nenáviděl ženy. Přímo jimi opovrhoval a nebyl schopen s nimi navázat hlubší kontakt. Právě z této nenávisti a touze po ukájení plynuly vraždy, kterých se Hojer dopustil. Při nejbrutálnější vraždě jeho oběti odřezal prsa a vagínu. To si vzal domů, kde se na těchto částech těla ukájel a poté je uvařil a část z nich snědl.
| Jméno: | Ladislav Hojer |
| Datum narození: | 15. 3. 1958 |
| Trestný čin: | vražda, znásilnění |
| Doba spáchání trestného činu: | 11/1978-10/1981 |
| Počet obětí: | 5, 18 |
| Trest: | trest smrti (vykonán 7. 8. 1986) |
Ladislav Hojer byl samotář
Ladislav Hojer vyrůstal se svým otčímem. Jeho biologický otec zemřel na rakovinu, když byl Ladislav ještě malý, matka si pak našla nového partnera, kterého si vzala za muže, ale později také zemřela na rakovinu. Otčím se o Ladislava však nestaral dlouho. Od Ladislava i jeho mladšího bratra odešel a kluci tedy vyrůstali sami. Ve škole byl Ladislav šedá myš, nijak zvláštně na sebe neupozorňoval. Do kolektivu příliš nezapadal a často byl všem pro smích. Neměl moc kamarádů ani žádnou vážnou známost. Studoval zvláštní školu a po jejím ukončení se vyučil sklenářem.
Hojer působil spíše asociálně. Proto se jeho známí a kolegové ho neštítili využívat. Hojer vždy udělal, co po něm chtěli. Na jednom večírku si z Hojera dokonce dělali srandu, protože byl neschopný jakéhokoliv kontaktu se ženami. Ženy nenáviděl a opovrhoval jimi. Jednou se měl sejít s ženou pře inzerát. Žena měla být tak zaskočena jeho zjevem, že ze schůzky po pár minutách odešla. To však v Hojerovi vzbudilo ještě větší nenávist.
Měl rád, když se mu ženy bránily, jinak o ně přestal mít zájem
Právě nenávist k ženám a neschopnost komunikace s nimi vedla Hojera k vraždám a znásilněním. Nejenže Hojer nebyl schopen navázat vztah s ženou, dokonce o to ani neměl zájem. Příčila se mu představa, že by se mu nijak nebránila.
Eva Rohlenová
První obětí Ladislava Hojera se stala v noci 2. 11. 1978 devětadvacetiletá Eva Rohlenová. Hojer vyrazil na výlet do Děčína. Právě v Děčíně si Hojer vyhlédl mladou a pohlednou dívku, která mířila k řece. Ladislav Hojer byl přesvědčen, že ona bude jeho první obětí. Tato dívka však zašla do jednoho z domů poblíž. V tu dobu zajisté nevěděla, že si právě zachránila život.
Pozornost Hujera se tedy později upjala na jinou ženu, Evu. Eva kolem Labe šla domů z kina. Ta kolem Hojera zrovna procházela, když se na ni vrhl a začal ji osahávat prsa. Evě se podařilo z jeho sevření vymanit a dala se na útěk. K jejímu neštěstí ji však dohonil, a povalil na zem. Hojer nechtěl riskovat, že je někdo uvidí, a tak Evu odtáhl na odlehlejší místo, kde ji začal škrtit. Eva poté spadla do bezvědomí a Hojer chtěl začít soulož. Po pár minutách se však Eva probrala a začala se bránit. Hojer ji tedy znovu začal škrtit až ji po chvíli uškrtil. Následně její mrtvé tělo znásilnil. Před odchodem zasunul Ladislav Hojer do vagíny Evy kopřivu a takto ji nechal pohozenou u břehu Labe.
Ivona Špringlová
Po méně než dvou letech Ladislav Hojer spáchal další vraždu. Tentokrát si vybral pětadvacetiletou Ivonu Špringlovou, studentku medicíny. Hojer byl v této době na vojně. Dne 9. 2. 1980 dostal opušťák a rozhodl se, že hned brzy ráno vyrazí do svého oblíbeného Děčína, za kamarádem. Ve stejném vlaku jela právě i Ivona. Hojer Ivonu zahlédl v jednom z kupé a hned si usmyslel, že ona bude jeho další obětí. Vyčkával tedy na chodbě vlaku než se mu naskytne příležitost. Nemusel dlouho čekat a Ivona odešla na toaletu. Hojer si poradil se zámkem u dveří WC a natlačil se k Ivoně na záchod. Tam už nic netušící Ivonu nečekalo nic dobrého.
Hojer ji uškrtil její vlastní šálou. Hojer měl v úmyslu s mrtvým tělem vykonat soulož jako posledně. V kabince však nebylo dostatek místa, a tak Hojer nad mrtvým tělem pouze masturboval. Z neznámého důvodu vyhodil z okénka vlaku její kozačku. Poté z kabinky odešel. Zvládl také zvenčí toaletu zamknout, aby náhodný cestující nenašel její tělo. Hojer se nakonec posadil do kupé, na původní místo Ivony. Asi po 15 minutách vystoupil ve stanici Ústí nad Labem. Po zhruba dvou hodinách nastoupil na vlak směr Praha.
Tělo Ivony našla až uklízečka zhruba kolem 8. hodiny ranní, což bylo již několik hodin od vraždy. Policie začala celou věc ihned vyšetřovat. Zjistili, že v době vraždy vlakem cestovalo celkem 47 osob. Všechny osoby vyjma jedné se policii podařilo ztotožnit a vyslechnout. Jeden ze svědků dokonce hovořil o vojákovi, který spěchal z vlaku pryč. Nezvládl ho ale blíže popsat. Hojer byl tedy jedinou osobou, kterou se policii nepodařilo identifikovat.
Neznámá
Další obětí se stala nikdy neidentifikovaná žena ve věku zhruba kolem 25-35 let. Stejného roku, tentokrát v srpnu, dostal Hojer opět opušťák. Tentokrát si však pro svůj výlet nevybral Děčín, jako obvykle, nýbrž slovenské Košice. Z Košic cestoval až k vodní nádrži Ružín. Ružínská přehrada byla v té době velmi vyhledávanou lokalitou. Zde si vyhlédl neznámou ženu. Bez váhání ji napadl a povalil na zem. Tuto ženu se Hojer pokusil znásilnit za živa. To se mu ale nepodařilo. Jednak se žena bránila a druhým důvodem bylo, že Hojer ejakuloval předčasně, a proto o ni ztratil zájem. Nakonec ženu uškrtil stejně jako své předešlé oběti. Ladislav Hojer věděl, že ženu nemůže na místě nechat jen tak, proto se šel porozhlédnout po okolí, kde hledal místo, kde by se mohl zbavit těla.
Do oka mu padl kus drátu. Ten donesl k mrtvé ženě a omotal ji s ním. Připevnil k ní dokonce i kameny, aby její mrtvé tělo nevyplavalo, až ho hodí do vody. Poté, co mrtvolu hodil do vody, šel si do nádrže zaplavat, jako by se nic nestalo. Když se jeho výlet chýlil ke konci, oblékl se a nasedl na vlak zpět do Prahy.
Totožnost této neznámé ženy se nikdy nepodařilo zjistit, jelikož policie ji nalezla až 11. 10. 1981, to znamená, více než jeden rok od její vraždy. Její tělo bylo tedy již ve značném stádiu rozkladu, a proto se nikdy nepodařilo zjistit, kdo to byl. Mrtvola byla nalezena bez hlavy a bez zápěstí. K oddělení však došlo nenásilně, patrně vlivem rozkladu a zdejších vodních živočichů. S nejvyšší pravděpodobností šlo o ženu, která občas navštěvovala hotel nedaleko. Od srpna 1980 se v něm totiž již nikdy neobjevila.
Ivana Mátlová
V zimě, 30. 1. 1981, se Ladislav Hojer opět vydal cestovat. Jako svou cílovou lokalitu si vybral Brno. Hojer se celý den poflakoval po městě až do večerních hodin. Mladičká, tehdy osmnáctiletá, Ivana se vracela s kamarádkou z plesu zoologické zahrady. Kamarádku doprovodila až na zastávku tramvaje a pak se vydala domů.
K její smůle se nedaleko jejího domu nacházel Hojer vyhlížející svou další oběť. Ladislav Hojer se na Ivanu snažil působit přátelsky, a tak ji pozval do baru na skleničku. To Ivana odmítla, což Hojera naštvalo. Násilím jí donutil posadit se na nedalekou lavičku, kde ji začal osahávat. Ivana se však snažila bránit a podařilo se jí dokonce i utéct. Hojer ji však i tentokrát dohonil, povalil na zem a začal škrtit. Ivanu chtěl původně znásilnit ještě živou. Nožem tedy rozpáral její šaty. Ivana se ale urputně bránila, a tak ze znásilnění nakonec sešlo. Hojer ji však pobodal nožem a následně uškrtil. Jednalo se o více než 40 bodných ran. Na místě činu se nalezla Ivany peněženka, šperky i její hodinky.
Vražda Ivany ale takto neskončila. Ladislav Hojer vzal nůž a z bezvládného těla odřezal obě prsa i genitál. Ty následně dal do igelitové tašky a odvezl si je domů. Doma se rozhodl vyříznutou vagínu oholit a následně masturboval tak, že si ji nasadil na svůj penis. Rukama osahával vyříznutá ňadra. Tyto praktiky ho tak vzrušovaly, že takto to opakoval zhruba celý týden. Potom se rozhodl části těla uvařit (stejně postupovala i vraždekyně Katherine Knightová). Uvařil je ve slané vodě a nakonec si je naservíroval s křenem a hořčicí. Hojer v rámci vyšetřování uvedl, že tento „pokrm“ nenaplnil jeho očekávání, a tak zbytek spláchl do záchodu a hrnec vyhodil.
Anna Šťastná
Osudným se Ladislav Hojer stal i jednapadesátileté Anně Šťastné. Anna se 3. 10. 1981 vracela z koncertu vážné hudby. Tou dobou Hojer vyhlížel svou oběť nedaleko místa, kde bydlel, již hodiny. Když mu cestu zkřížila Anna, odhadoval, že jí je reálně kolem 30 let, protože na svůj věk vypadala opravdu dobře. Oslovil jí s tím, že má volný byt, a že by byl rád, kdyby s ním zašla k němu.To ale Anna razantně odmítla. To Hojera samozřejmě naštvalo, a tak Annu napadl a povalil na zem. Nožem jí následně rozřízl šaty a punčochy, a nakonec ji znásilnil. Přestože se Anna bránila a křičela, pomoci se jí bohužel nedostalo. Jelikož věděl, že Anna by byla schopna ho identifikovat, sundal jí punčochy a těmi jí uškrtil. Při odchodu jí přes hlavu hodil kabát.
Anna nebyla první obětí Hojera, ale přes to měl z odhalení této vraždy největší strach. Bylo tomu tak patrně z důvodu, že tuto vraždu spáchal jen kousek od svého domu a každý den kolem procházel do práce. I když se odhalení bál, chlubil se touto vraždou v hospodě. Tam tu to však nikdo nevěřil, a proto nevzbuzoval podezření.
Jedna z přeživších obětí promluvila
Jednoho dne měla Hojera potkat na tramvajové zastávce. Dívka zde seděla opilá na obrubníku. Hojer využil situace a odvlekl ji do parku, kde ji svlékl a pokusil se ji znásilnit. Při znásilnění ji škrtil. Vzrušovalo ho, když jí mohl strkat věci do vagíny. Strkal jí tam její ruku a kapesník. Nedokázal však udržet erekci, tak styk několikrát přerušoval a nabízel dívce cigaretu. Po krátkém rozhovoru na ni znovu zaútočil a donutil jí alespoň k orálnímu sexu. Dívka vypověděla, že když Hojer viděl, že jí teče z hlavy krev, vzrušovalo ho to a začal jí krev roztírat po obličeji. Po čas znásilnění ji měl zakrávat ústa, tlačit na krk a bít tak, že několikrát ztratila vědomí.
Dívka předstírala, že se jí to líbí a nabídla Hojerovi, aby pokračovali u ní doma. Tam je nebude nikdo rušit. Poprosila ho, aby jí pomohl se obléct. To se Hojerovi zamlouvalo. Poté, co dívku pustil, se však dala na útěk. Hojer ji však dopadl, srazil na zem a hlavou jí začal mlátit o chodník. Toho si však všiml obyvatel jednoho z domů a Hojera okřikl, ať toho nechá. Hojer se zalekl, dívku nechal být a z místa utekl.
Ladislav Hojer se přiznal k pěti vraždám, dle kriminalistů jich bylo víc
V průběhu vyšetřování se k vraždám přiznávali různí lidé. K vraždě Ivany se například přiznal student z Jordánska, který později spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou uvedl, že ve skutečnosti Ivanu nezabil, že sebevraždu spáchal kvůli špatným studijním výsledkům. Pro jeho rodinu však vražda měla být přijatelnějším důvodem než špatné známky. K vraždě Evy se přiznal jiný člověk jen proto, aby o sebe vzbudil zájem. Klíčové ale bylo přiznání jednoho psychicky narušeného muže, který tvrdil, že zabil Annu.
Kriminalisté si mysleli, že konečně mají vraha. Šlo o duševně narušeného člověka, který měl být poněkolikáté převezen do Bohnic. Muž ale vykřikoval, že do Bohnic se už nikdy nevrátí a radši si odsedí vraždu té ženy, co uškrtil punčochami. Muž znal i další detaily případu. Věděl, že Anna byla uškrcena punčochami, což byla informace veřejnosti neznámá. Dokázal také policii říci, kde měl tělo Anny nechat. Vše do sebe zapadalo. Pak ale policie přišla na to, že tento muž vraždu vůbec spáchat nemohl, protože v té době byl ve výkonu trestu, o čemž existovaly objektivní důkazy. Později se tedy muž přiznal k tomu, že Annu nezavraždil. Policistům sdělil, že o detailech vraždy mu řekl jeho kamarád Láďa Hojer, když byli v hospodě.
Policie Ladislava Hojera zatkla dne 11. 2. 1982. Hojer se okamžitě doznal k vraždě Anny. Netrvalo dlouho a doznal se i k dalším čtyřem vraždám – Evy, Ivony, Ivy a neznámé ženy. Kromě těchto vražd se přiznal i k celkem 18 znásilněním.
Hojer o vraždách mluvil sice bez emocí, ale při rekonstrukcích na místech činu se několikrát vzrušil. Figurantka, s ohledem na její bezpečí, musela být nahrazena umělou figurínou. Přestože kriminalisté tušili, že Hojer spáchal vražd více, neměli dostatek důkazů na to, aby za ně mohl být souzen. Na tlak veřejnosti byl tedy Ladislav Hojer postaven před soud alespoň za 5 vražd a 18 znásilnění, ke kterým se doznal.
Z trestu smrti měl Ladislav Hojer strach
V říjnu roku 1983 začal soudní proces s Ladislavem Hojerem. Ledový klid Hojera opustil a začal odvolávat svá doznání k vraždám. Tvrdil, že se doznal jen z důvodu, že měl z vyšetřovatelů u výslechu strach. To mu ale vůbec nepomohlo, jelikož důkazy hovořily jasně proti Hojerovi. Na tělech některých obětí se našly kousky jeho oblečení. Důkazem byla i skutečnost, že Hojer měl stejnou krevní skupinu jako vrah, což bylo zjištěno ze spermatu, které se nacházelo na obětech. Ladislava Hojera nezachránil ani jeho psychický stav, neboť znalci se shodli na tom, že Hojer byl schopen své jednání ovládat, navíc trestnou činnost plánoval a byl si vědom následků, které z jeho jednání budou plynout.
Ladislav Hojer byl 9. 11. 1984 odsouzen k trestu smrti oběšením. Proti tomuto rozhodnutí se Hojer bránil odvoláními, ta však byla zamítnuta. Hojer tedy požádal o milost prezidenta republiky, ale i ta byla zamítnuta.
Hojer věděl, že svému osudu neunikne. Ze smrti měl ale strach, a tak se jeho zdravotní stav zhoršoval. Poprava se musela kvůli jeho nemoci dvakrát odložit. Nakonec se konala 7. 8. 1986. Hojer však ani tohoto dne nebyl se svou smrtí smířený. Zuby nehty se držel mříží ve své cele a do cely smrti ho eskorta musela odvléci násilím. V cele smrti dokonce asistentovi kata zlomil prst. Poté, co mu na krk byla navlečena oprátka, se pokálel. Ladislav Hojer byl popraven v Pankrácké věznici ve věku 28 let.
- #18 – Ladislav Hojer ( drž hubu ty krávo..) – PACH KRVE
- 31. díl – Ladislav Hojer – Krimicast
- #6 – PŘIZNÁNÍ KANIBALA HOJERA – Zloději životů
- ČESKÝ HANNIBAL LECTER: Ladislav Hojer (Vražedná Mysl) – BARIKA SFX
- Případ kanibala a sériového vraha Ladislava Hojera… – Robin Nožina
- Oběti Ladislava Hojera – Encyklopedie sériových vrahů
